Po většinu svého dospělého života věnuji poměrně velké úsilí a vynakládám dosti času a námahy na to, abych zapomněl, čemu mne učili ve škole. Nejde ani tak o faktické vědomosti – jako třeba s jakým i se píše babička, nebo jaký skvělý filosof Lenin byl a co všechno úžasného napsal. S tím se dá celkem bez problémů žít a informacím věřit nebo nevěřit, eventuálně zvážit, zda je využívat nebo se na ně vykašlat. Je jistě otravné, pamatovat si a po celý život v hlavě opatrovat, že s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání…