Ne všechna letošní výročí jsou slavná jako založení republiky – ne všechna jsou děsná jako připomínka bolševického puče a ruské okupace. Jsou i výročí, která v člověku vzbuzují rozpaky, trochu hnusu a těžko uchopitelnou marnost. Tato výročí jsou ovšem skutečnému životu mnohem bližší, než letošní všudypřítomné duté a blbé připomínání a oslavování velkých „osmiček“. Dutost a blbství slavících tváří a řečí vychází z nekritičnosti, nenáročnosti a nepůvodnosti většiny akcí, respektive jejich organizátorů. Nežijeme v době, kterou si mělce a hystericky připomínáme, ani už nežijeme tou dobou. Zažíváme něco poměrně nevelkého až banálního…