Seděl jsem na kládě, popíjel kolu a sledoval, jak kluk v neprůstřelné vestě přes tílko a s kalašnikovem přes rameno kontroluje doklady řidiče, který měl na předním skle nalepenou A4 s nápisem „Děti“. Mimo dobu, kdy byl kontrolní post ostřelován, bylo všechno nudné a monotónní. Za poslední týden a půl jsem přečetl dokonce dvě knížky. Tedy přesněji jednu, ale dvakrát. Solaris. Buch, buch-buch! U jednoho z aut na kraji silnice, kde byl náš zákop, se zvedl sloup prachu. Popadl jsem samopal, skočil do nejbližší díry a namířil hlaveň ve směru lesíka. „Zraněný!“ ozval se…